Suroviny pro konektory sestávají především z plastů a kovů.
Plastové materiály:
PBT (polybutylen tereftalát): Běžně používaný v konektorových výrobcích, nabízí odolnost proti praskání, odolnost proti nárazu, dobré elektrické vlastnosti, odolnost proti opotřebení, nízký koeficient tření, samomazné vlastnosti a odolnost vůči oleji a chemikáliím. Má míru smrštění 0,6 %–3,0 %, teplotní odolnost kolem 230 stupňů a vykazuje dobrou tvarovatelnost a zpomalení hoření.
Nylon (např. Nylon 66, Nylon 6T): Známý pro dobrou houževnatost, samomazání, chemickou odolnost a odolnost proti opotřebení. Nylon 6T nabízí vynikající houževnatost ve srovnání s Nylonem 66 a je vhodný pro konektory SMT.
ABS: Vyznačuje se dobrou rázovou houževnatostí, odolností vůči oleji a opotřebení, snadností tvarování a tuhostí. S teplotní odolností kolem 100 stupňů se obecně používá pro pomocné konektorové komponenty.
PC (polykarbonát) a LCP (polymer z tekutých krystalů): Tyto materiály mají vynikající elektrickou izolaci a tepelnou odolnost, udržují stabilní elektrický výkon při vysokých teplotách spolu s dobrou odolností proti korozi a tepelnou stabilitou.
Kovové materiály:
Výběr kovových materiálů je primárně založen na charakteristikách, jako je mez kluzu, pevnost v tahu, tažnost, tvrdost a poměr R/T. Tyto parametry jsou rozhodující pro návrh konektoru a výběr materiálu; konkrétně, když je požadována miniaturizace, je zvláště důležitý výběr materiálů s vynikajícím ohybovým výkonem.
Výběr materiálu závisí na konkrétní aplikaci konektoru; například automobilové konektory mohou vyžadovat vynikající teplotní odolnost, zatímco konektory pro standardní elektronická zařízení mohou upřednostňovat nákladovou efektivitu a snadné lisování.